Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Baskický mlyn na mäso, také, ktoré ešte rozhadzuje končatinami, snaží sa voľačo vysvetliť a prípadne sa (neúspešne) doprosiť milosti, melie od roku 1997 a zreje ako ten sardínsky syr, čo sa nesmie vyvážať a je vlastne aj neveľmi bezpečné zjesť ho. S dlhohrajúcim albumom je tu piatykrát, už druhý raz u New Standard Elite, vydavateľstva, ktoré zbiera tie vôbec najohavnejšie BDM spolky. Kto ide do deathmetalových krajností, podzemného znenia a vie, že brutalita je zákon, ten má šancu, že bude vydaný tu. CEREBRAL EFFUSION sú príkladom presne tohto prístupu a navyše potvrdzujú fakt, že na hranie takéhoto materiálu musí byť hráčska i skladateľská šikovnosť nemalá.
Sedemskladbové albumy sa u nich zrejme stali tradíciou, „Ominous Flesh Discipline“ je tretím v poradí. Kosme (vokály, basgitara), Pe (gitary, sprievodné vokály), Jabo (gitary) a Eihar (bicie) niečo namlátia za necelé štyri minúty, niečo iné za skoro šesť a vždy je to elitná zhudobnená brutalita. Náklepové besnenie s trochou slammingu, duniace gitary pália pod tlakom kvantá tónov za minútu, nikde žiadne trilkovanie ani nič podobného, tu je to všetko o drvivých riffoch, ponurých harmóniách a zlovestnej atmosfére. Týmto prístupom CEREBRAL EFFUSION môžu pripomínať ortodoxne surové časy DEEDS OF FLESH, ktorí sa takisto temným vyznením líšili od mnohých kolegov. Vokály sú prevažne grgačky a výlevky, pre niekoho „toto už je moc a celé je to zlé a iba smiešne“, iný na tento názor povie „vieš o tom pibinu baču, toto je úplne presný BDM“. Hlboké zastreté znenie, mierne vytiahnutý vokál, bicie ako keď vrece s kosťami skopnete dole schodmi do hnusnej hlbokej kobky, občas korenie v podobe krátkej hororovej „náladovky“, hudobný obraz sveta, o ktorom dúfate, že sa skutočnosťou nestane.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.